Metodika pro pořizování a předávání dokladů účinná od 1. 9. 2026
Od 1. 9. 2026 platí aktualizovaná závazná metodika zdravotních pojišťoven:
Dočasná pracovní neschopnost (DPN)
DPN vystavuje a vede lékař, který pacienta léčí pro onemocnění nebo úraz způsobující pracovní neschopnost. Může jím být praktický lékař, ambulantní specialista i nemocniční lékař.
Lékař s jinou specializací než je VPL nemá pacienta odesílat k praktickému lékaři pouze kvůli vystavení nebo vedení DPN.
Pokud DPN vede odborný lékař, např. ortoped, kardiolig či neurolog…kontroly, potvrzování jejího trvání, vycházky i ukončení řeší pacient s tímto lékařem. K praktickému lékaři kvůli stejné DPN chodit nemusí.
Po propuštění z nemocnice
Neexistuje obecná povinnost, aby se každý pacient do tří dnů po propuštění dostavil ke svému praktickému lékaři. Návštěva je potřebná, pokud:
- ji vyžaduje zdravotní stav nebo propouštěcí zpráva,
- je třeba zajistit pokračování léčby či předepsání léků,
- praktický lékař přebírá další péči nebo vedení DPN.
Jestliže DPN nadále vede odborný lékař, pacient se dostavuje na kontrolu k němu. Samostatná návštěva praktického lékaře pouze kvůli administrativě je zbytečná.To platí i o změně vycházek nebo místa pobytu.
Při pokračující DPN má nemocnice určit konkrétní termín následné kontroly u ošetřujícího lékaře, nejpozději do 7 kalendářních dnů od propuštění – nikoli automaticky do tří dnů a nikoli automaticky u praktického lékaře.
Právní opora: zákon č. 187/2006 Sb., zejména § 54, § 58, § 60 a § 61; Metodika pro pořizování a předávání dokladů účinná od 1. 9. 2026.
Na straně 12/123, kapitola I., bod 2 „Ošetřující lékař“, je za ošetřujícího lékaře považován také ambulantní specialista, který převzal pacienta pro určitou diagnózu do péče. Následuje zásadní věta:
„Ošetřující lékař je sám povinen poskytnout, vyžádat, navrhnout či předepsat další péči, kterou indikoval.“
Metodika navíc na straně 22/123, bod 2.3 písm. g), výslovně řadí mezi tuto předepsanou péči také léčivé přípravky na recept. Metodika je podle svého úvodu závazná pro všechny zdravotní pojišťovny a jejich smluvní poskytovatele. Metodika účinná od 1. 9. 2026
Závěr tedy je:
Dispenzarizující specialista je pro dané onemocnění rovněž ošetřujícím lékařem,
léčivé přípravky, které sám indikuje, má zásadně také sám předepsat,
nemůže automaticky přenést vlastní preskripci na praktického lékaře,
delegovaná preskripce je možná pouze tehdy, pokud to dovolují preskripční podmínky, ale pro praktického lékaře není povinná.
To potvrzuje také samostatné stanovisko VZP „Delegovaná preskripce – možnost, nikoli povinnost“. VZP zde uvádí, že praktický lékař nemá povinnost doporučení specialisty respektovat a za předepsání odpovídá vždy předepisující lékař. Specialista může svou chronickou medikaci vyřešit například opakovacím receptem; podle VZP by měl léčivo delegovat jen tehdy, pokud je žádoucí, aby stav mezi kontrolami sledoval praktický lékař.
Stanovisko VZP k delegované preskripci
A protože se s řešením DPN za odborníky prakticky denně setkáváme, přidávám i toto: Vystavení DPN nemá žádnou souvislost s tím, zda má lékař smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Jde o agendu nemocenského pojištění spravovanou ČSSZ, nikoli o úhradu zdravotní péče zdravotní pojišťovnou.
Co stanoví zákon
Podle § 54 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je ošetřujícím lékařem poskytovatel, který pacientovi poskytuje ambulantní, lůžkovou nebo lázeňskou léčebně rehabilitační péči. Podmínka smlouvy se zdravotní pojišťovnou zde vůbec uvedena není. Zubní lékař poskytující ambulantní stomatologickou péči tedy ošetřujícím lékařem je. Posuzuje však DPN pouze v rozsahu své odbornosti (§ 54 odst. 2). Zákon č. 187/2006 Sb. – § 54.
Podle § 57 odst. 1 ošetřující lékař rozhodne o vzniku DPN, jestliže vyšetřením zjistí, že zdravotní stav pacienta pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní zaměstnání. § 57 – vznik DPN
A § 61 odst. 1 písm. a) výslovně stanoví, že ošetřující lékař je povinen rozhodnout o vzniku DPN v den, kdy ji zjistil. Nemůže pacienta pouze odeslat k praktickému lékaři, aby rozhodnutí vystavil místo něj. § 61 – povinnosti ošetřujícího lékaře.
Důležitý je také § 57 odst. 4: pokud lékař zdravotní důvody DPN nezjistí, ale pacient vydání DPN požaduje, má vydat rozhodnutí, že DPN nevznikla. Nemá tedy žádost odmítnout jen administrativním sdělením „neschopenky nevystavujeme“ nebo „nemáme smlouvu s pojišťovnou“.
Nevydání DPN v den, kdy lékař její důvod zjistil, může být přestupkem poskytovatele podle § 138a odst. 1 písm. a), za který lze uložit pokutu až 10 000 Kč. Přestupky projednává územní správa sociálního zabezpečen.
Výjimka
- zdravotnické záchranné služby,
- lékařské pohotovostní služby,
- pracovnělékařských služeb, pokud pacienta ošetřuje pouze v rámci první pomoci.
Pozor tedy na skutečnou zubní pohotovost.
Pokud však zubní lékař ošetřuje pacienta ve své běžné ambulanci, byť akutně a bez smlouvy s jeho zdravotní pojišťovnou, uvedená výjimka se na něj nevztahuje.